Slow morning(s)
&
Simona Janů Eisenwortová
Byla neděle brzy ráno. Hluboký nádech a výdech. Červené nosy sice říkají opak, ale venku je cítit jaro. Už není cesty zpět. Právě teď se všude kolem nás začíná rodit nový život. Sluneční paprsky se snaží prodrat mezi zbytky mlhy a jednotlivými vilami ve čtvrti na okraji Prahy až do oken domu, kam nás pozvala Simona. Maminka dvou nádherných holčiček, milující manželka, žena rozvíjející svou kariéru hned několika směry, duše s přirozenou krásou a věrná zákaznice značky MIK.
Foto: Adéla Mitrengová
Text: Nikol Pavlíčková
Přinášíme další díl z řady Slow morning(s), ve které vám blíže představíme naše milé zákaznice, múzy a podporovatelky MIK.
Na oplátku nám zase ony přiblíží jejich oblíbené kousky z naší dílny i důvody, čím jim značka učarovala.
Než Simona pomlela v kuchyni čerstvou kávu, dala nám možnost nahlédnout do jejího domova. Pustila nás do svého bezpečného prostoru, který se stejně jako my těšil z ranního světla i laskavého přístupu hostitelky. V interiéru se setkával dobový funkcionalismus s osobitými moderními prvky. Dialog, jenž společně vedly, často přerušoval ten náš skutečný. Témata pro diskusi se zdála až nevyčerpatelná, neboť každý chtěl znát odpovědi na své otázky. Zdejší unikátní genius loci by si zasloužil pocítit každý. Značnou míru autenticity mu jistě propůjčují objekty vznikající pod rukama Simonina manžela nebo místy až umělecké kresby na zdech, pod kterými jsou podepsané nejmladší členky domácnosti.
Zatímco jsme pily kávu z hrnečků připomínajících odkaz minulosti, povídaly jsme si o současnosti. Nechaly jsme v sobě i mezi sebou rezonovat témata vyvstávající na mysl snad každé moderní ženě 21.století, s upřímností si vlastní přemítaly o budoucnosti i o snech, které mají jednu zvláštní schopnost – stávají se skutečností. Člověk totiž nikdy neví, co si pro něj život přichystal na zítřejší ráno, a tak je víc než důležité si to dnešní pomalu vychutnávat.
