Slow morning(s)
&
Simona Janů Eisenwortová
Byla neděle brzy ráno. Hluboký nádech a výdech. Červené nosy sice říkají opak, ale venku je cítit jaro. Už není cesty zpět. Právě teď se všude kolem nás začíná rodit nový život. Sluneční paprsky se snaží prodrat mezi zbytky mlhy a jednotlivými vilami ve čtvrti na okraji Prahy až do oken domu, kam nás pozvala Simona. Maminka dvou nádherných holčiček, milující manželka, žena rozvíjející svou kariéru hned několika směry, duše s přirozenou krásou a věrná zákaznice značky MIK.
Foto: Adéla Mitrengová
Text: Nikol Pavlíčková
Přinášíme další díl z řady Slow morning(s), ve které vám blíže představíme naše milé zákaznice, múzy a podporovatelky MIK.
Na oplátku nám zase ony přiblíží jejich oblíbené kousky z naší dílny i důvody, čím jim značka učarovala.
Než Simona pomlela v kuchyni čerstvou kávu, dala nám možnost nahlédnout do jejího domova. Pustila nás do svého bezpečného prostoru, který se stejně jako my těšil z ranního světla i laskavého přístupu hostitelky. V interiéru se setkával dobový funkcionalismus s osobitými moderními prvky. Dialog, jenž společně vedly, často přerušoval ten náš skutečný. Témata pro diskusi se zdála až nevyčerpatelná, neboť každý chtěl znát odpovědi na své otázky. Zdejší unikátní genius loci by si zasloužil pocítit každý. Značnou míru autenticity mu jistě propůjčují objekty vznikající pod rukama Simonina manžela nebo místy až umělecké kresby na zdech, pod kterými jsou podepsané nejmladší členky domácnosti.
Zatímco jsme pily kávu z hrnečků připomínajících odkaz minulosti, povídaly jsme si o současnosti. Nechaly jsme v sobě i mezi sebou rezonovat témata vyvstávající na mysl snad každé moderní ženě 21.století, s upřímností si vlastní přemítaly o budoucnosti i o snech, které mají jednu zvláštní schopnost – stávají se skutečností. Člověk totiž nikdy neví, co si pro něj život přichystal na zítřejší ráno, a tak je víc než důležité si to dnešní pomalu vychutnávat.
Kafe, nebo čaj?
Káva. A kus dobrý buchty nebo koláče. Vlastně bez kávy a něčeho sladkého nejsem ochotna (schopna snad ano) moc komunikovat. Snídaně je pro mne začátkem nového dne a je to také okamžik, kdy jsme všichni doma spolu. A ideální pomalé ráno naplňuje hudba a slunce za okny a taky radost těch, které mám ráda.
Jako maminka dvou holčiček stíháš ještě dvě práce. Prozradíš nám svůj recept na zdravý work-life balanc?
Jsem dítě jarní rovnodennosti a to mě staví do pozice rozjařenýho berana a klidné ryby. Potřebuji být neustále v pohybu, ale na druhou stranu je pro mě důležité mít své jistoty. Potřebuji pohyb, milující lidi, svůj vlastní prostor a taky dostatek vína na zvládání všech různých, možných i nemožných, emocí. V nitru jsem velmi šťastná žena a to je, myslím, recept na cokoliv.
Tvoje kariéra je aktuálně složená ze dvou profesí v odlišných světech. Prozradíš nám, co tě aktuálně zaměstnává v profesní oblasti? A proč ses rozhodla vydat touto cestou?
Člověk míní, osud mění… Gaia, naše druhá dcera, nebyla v plánu a rozhodně nebyl
v plánu ani sled následujících událostí. Musela jsem překonat vlastní ego, určit si svoje priority i hranice a zároveň se obklopit inspirujícími lidmi. Je skvělé, že stále mohu tvrdit, že se starám o to nejkrásnější: ať už ve světě korporátu, kde je mým hlavním tématem papír, nebo pro jedinečnou architektku.
Kniha, kterou jsi naposledy četla?
Cesta ke šťastnému dětství od Catherine Geueguen. A přinesla mi poznatek, jak je nesmírně důležité vychovávat děti v klidu a míru. Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst každý (na)stávající rodič.
Nejoblíbenější MIK kousek?
Dlouhé zelené šaty, které mi dělají radost v každém období už 5 let. Kdysi jsem je viděla na své skvělé kamarádce a nutně jsem je potřebovala taky. Zvládly se mnou plus minus 20 kg a parádu dělají velikou. Baví mne, že je mohu vzít do společnosti i přes džíny nebo ven se psem.
Čím tě naše značka oslovila a jak dlouho už jsi hrdou nositelkou oblečení designérky Jany Mikešové?
Svojí udržitelností, hravostí a ženskostí. Dost nerada nakupuji a potřebuji se obklopovat věcmi, které vydrží a dají se kombinovat. MIK jsem poprvé objevila zhruba před pěti lety a od té doby má svoji pevnou pozici v mém šatníku.
Jak podle tebe vypadá udržitelná budoucnost v módním průmyslu?
Tak jako udržitelnost v rámci celé planety. Neplýtvat, podporovat lokální značky, zaměřit se na kvalitu, a nikoli na kvantitu.
Kdy a co sis naposledy koupila?
Naposledy jsem si koupila více věcí, protože moje kamarádka Veronika pořádá občas ve svém butiku Slow sezónní výprodeje. Tak nějak mi přijde, že mě Veronika už několik let obléká. A z těch několika věcí, co jsem si od ní minule odnesla, jsem měla největší radost z bot.
Čím bys vyplňovala svůj čas, kdyby ses stala rentiérkou?
Hezkými myšlenkami, které by nacházely plného zhmotnění.
