Slow morning(s)
&
Beáta Kaňoková
Žena mnoha rolí. I tak by se dala jednou větou popsat Beáta Kaňoková, která nás před časem pozvala k sobě domů a nechala nás prožít s ní jedno dokonalé pomalé ráno. Útulná atmosféra umocněná ranním sluníčkem a vůní santalového dřeva přímo vybízí k tomu zachumlat se do svetru a ještě na moment zůstat v kráse tohohle nepolapitelného okamžiku. Čas ale nečeká. A my s ním.
Přinášíme další díl z řady Slow morning(s), ve které vám blíže představíme naše milé zákaznice, múzy a podporovatelky MIK. Na oplátku nám zase ony přiblíží jejich oblíbené kousky z naší dílny i důvody, čím jim značka učarovala.
Foto: Adéla Mitrengová
Text: Nikol Pavlíčková
Být herečkou je pro ní něco tak přirozeného, že se člověk až musí zamyslet, jaké to asi je, když se ocitne opravdu v roli. Nadání pro tohle povolání zdědila po mamince. Není tedy divu, že jej má hluboko pod kůží. Cokoliv, co žena zdědí po matce má totiž až zvláštní magii. I o tom by Beáta mohla vyprávět. Mateřství je téma, které ji rozhodně není cizí. Právě v něm si ale na nic nehraje. Je mámou každou buňkou v těle a to stačí.
Co za žádnou cenu nesmí chybět Tvému dokonalému pomalému ránu?
V mém dokonalém pomalém ránu určitě nesmí chybět káva. Mám ráda dát si kávu a dlouhou pomalou snídani, kdy se sejdeme všichni u stolu, nikam nespěcháme a užíváme si kouzlo momentu. K těmto chvílím se nabízí hlavně víkendy, během kterých zažívám svoje dokonalé pomalé ráno.
Kafe piju zásadně…
Studený (směje se). Není to zrovna ideální, ale je to moje určitá neřest. Vždycky, když si ráno uvařím kafe, párkrát si loknu, a pak na něj zapomenu, takže ho dopíjím studený. Obecně bych ale ještě řekla, že kafe piju zásadně dobrý!
Snídani raději sladkou, nebo slanou?
Obě, ale každou zvlášť. Ráda svoje snídaňové chutě střídám. Nejvíc si ale potrpím na míchaná vajíčka. Chutnají mi na sto způsobů. Ocením i lívance, ale většinou, když je dělám, nikdo na ně zrovna nemá chuť se mnou (směje se).
